Recept 3: Na politické podnikání kontrolou šifrovaných telefonů

Principy a prostředky politického podnikání

Účel politického podnikání. Účelem politického podnikání je „(i) získat nebo udržet si vliv na klíčových rozhodovacích postech, (ii) vytipovávat možné zdroje financování, (iii) vymyslet vždy nejméně nápadný a právně nenapadnutelný způsob vyvedení peněz do soukromých subjektů, (iv) část prostředků si rozdělit a část použít na financování kampaní politických stran, aby byl zajištěn bod (i), (v) ve zbylém čase vykonávat pokud možno obstojně i ostatní politickou, úřednickou nebo „státně-firemní“ agendu, aby to všechno nebylo až příliš nápadné.“[i]

Koncepční rozdíl mezi legitimním lobbingem a politickým podnikáním. Lobbing spočívá v přesvědčování zvolených zástupců, že vybraný problém by se měl řešit určitým způsobem, který je v zájmu všech či určité skupiny lidí.  Zvolený zástupce je přesvědčován silou argumentů, nikoli výší úplatku. Politické podnikání naopak spočívá v přesvědčování pomocí úplatků a osobních zvýhodnění pro zvoleného zástupce, který o určité věci rozhoduje nebo rozhodování může ovlivnit. Věcné argumenty či prospěch společnosti nehrají při špinavém korupčním lobbingu roli.

Aktéři. „V České republice působí na celostátní, regionální i obecní úrovni většinou jedna nebo několik klientelistických sítí, jejichž součástí jsou politici, šéfové státních či obecních firem, úředníci, policisté, státní zástupci, soukromí advokáti a podnikatelé. Podle znalců terénu z řad investigativních novinářů a vysokých úředníků se největší zákulisní hráči vzájemně respektují, na největších „projektech“ pravděpodobně i spolupracují a čas od času (před volbami nebo stranickými primárkami) spolu soupeří, aby na příští období posílili svůj vliv na úkor ostatních.“[ii]

Co říká o šifrovaném telefonování zákon?

Zákaz šifrování běžných telefonních hovorů. Podle telekomunikačního zákona se podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací dopustí správního deliktu tím, že nezajistí srozumitelnost zpráv a s nimi spojených provozních a lokalizačních údajů.[iii] Jinak řečeno, zavede-li právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací při této činnosti kódování, kompresi, šifrování nebo jiný způsob přenosu vedoucí k nesrozumitelnosti přenášených zpráv, je povinna zajistit, aby v koncových bodech pro připojení zařízení byly požadované zprávy a s nimi spojené provozní a lokalizační údaje poskytovány srozumitelným způsobem.[iv]

Dozor Českého telekomunikačního úřadu. Nad dodržováním zákazu šifrování běžných hovorů bdí Český telekomunikační úřad, který podporuje zachování integrity a bezpečnosti veřejných komunikačních sítí.[v]

Příklady používání šifrovaných telefonů

Byznys s šifrovacími telefony prudce roste. Používá je až dva tisíce politiků a podnikatelů. „Dle informací z tisku je v Česku používáno asi dva tisíce šifrovaných telefonů. Politici, veřejní činitelé, kmotři, pochybní podnikatelé, jejich právníci (například kancelář Němec, Bláha & Navrátilová bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, MSB Legal, dříve Šachta & Partners) atd. Zařizování odposlechů je rovněž byznysem detektivních kanceláří. „Poté, co se objevily odposlechy rozhodčích, prodali jsme řadu telefonů i do českého fotbalu,“ dodává Jiří Schmidt ze společnosti Probin.“[vi]

Dopad aféry Nagyová: Roste zájem o šifrovací telefony. „I když zájem o šifrovací telefony a zajištění bezpečnosti firem a kanceláří proti odposlechům byl dosud na Česko velký, aféra šéfky Nečasovy kanceláře Jany Nagyové [dnes Nečasové] zájem ještě zvýšila, shodují se experti. Prověřovací služby či společnosti, které zajistí šifrované hovory i obranu proti odposlechům, jsou snadno dostupné a nabízejí kvalitní služby na mezinárodní úrovni. Přístroje na odposlech zažívají v Česku zlaté časy, jsou volně ke koupi na trhu a jsou běžně dostupné každému. Obrat se pohybuje v desítkách miliónů. […] Specializované firmy podle přání připraví tuto techniku přímo na míru. Zájem o odposlechy a také o obranné prostředky podle analytiků nechtěně dokládá ale i to, že řada obchodů může probíhat tzv. na hraně, ne-li již za hranou zákonnosti.“[vii]

Janoušek s Bémem byli pohodlní, proto pokaždé nevolali šifrovaným mobilem. „Při odposleších tajná služba či policie předá žádost na základě soudního příkazu Útvaru zvláštních činností. Ten dostává zaznamenané odposlechy hovorů od operátora. Pokud je ale k hovoru použit speciální šifrovaný mobilní telefon, jehož šifrování jde nad rámec standardů v síti, pak ani operátor nemá kód potřebný k rozluštění komunikace. A nemůže odposlech předat Útvaru zvláštních činností.  Je ale nutné, aby speciální telefony měly k dispozici obě strany hovoru. Pak je komunikace bezpečná. U hardwarových přístrojů stoprocentně, u smartphonů s kryptosoftwarem určitá rizika zůstávají.  Tajná služba by v případě šifrovaných mobilů musela sáhnout spíše k fyzickým odposlechům jednotlivých stran, což už je podstatně složitější a riskantnější záležitost než jednoduché odposlouchávání přes ústřednu operátora.“[viii]

ČEZ nakoupil pro své manažery šifrované telefony. „Elektrárenský gigant ČEZ se rozhodl investovat do ochrany telefonních hovorů svých vrcholných manažerů. Podle deníku Insider společnost zakoupila šifrované přístroje, které znemožňují jakýkoli odposlech. A to od státního aparátu i ze strany soukromých bezpečnostních agentur. Zjištění Insideru oficiálně potvrdil mluvčí společnosti Ladislav Kříž. „Ano, vybraní manažeři už telefony dostávají.“ Na kolik přišel jejich nákup, společnost ČEZ nezveřejnila s argumentem, že tomu brání uzavřená smlouva. „Z hlediska ČEZ i našich obecných nákladů na bezpečnostní opatření v rámci IT a telekomunikačních služeb jde o naprosto minimální položky," dodal mluvčí Kříž. Insider ale připomíná letošní výroční zprávu BIS, v níž tajná služba bez dalších detailů upozorňuje, že energetická firma je mezi těmi společnostmi, které se přes své kontakty ve státní správě snažily ovlivňovat zákony ve svůj prospěch. A také vzpomíná na nedávné zprávy médií, které spojovaly šéfa ČEZ Daniela Beneše s podnikatelem s kmotrovskou pověstí Ivo Rittigem. Po nákupu šifrovaných telefonů je jasné, že prokázat či vyvrátit podobné věci bude pro případné zájemce z tajných služeb či policie zase o kus těžší, píše Insider.“[ix]

Starostové vesnic v Beskydech si pořídili šifrované telefony za sedm miliónů.  „Starostové několika obcí na česko-slovenském pomezí si z evropských dotací pořídili telefony se  šifrovacím systémem, který nelze odposlouchávat. Uvedla to Česká televize. Telefony ale buď nepoužívají, nebo se s nimi baví o běžných věcech, které žádné šifrování nepotřebují. Podobně zabezpečený systém nepoužívají ani vrcholní představitelé policie, připomněla ČT. Projekt, který v ČR používá 13 obcí a na Slovensku devět, stál českou stranu sedm miliónů korun.“[x]

Může policie či Bezpečnostní informační služba (BIS) šifrované telefony odposlechnout?

Lidé z BIS tlačili na podnikatele, za prolomené šifrování nabízeli peníze „Důstojníci Bezpečnostní informační služby se pokoušeli přesvědčit spolumajitele softwarové firmy, aby zpřístupnila soukromé informace. Firma CircleTech totiž nabízí šifrování telefonních hovorů i SMS a to se BIS nelíbí. Podnikatel hovoří o vydírání. Důstojníci Bezpečnostní a informační služby se se spolumajitelem firmy CircleTech Jiřím Šatánkem sešli několikrát. Vyvíjeli na něj nátlak, chtěli totiž zjišťovat obsah šifrovaných esemesek a hovorů. Tyto služby totiž komplikují bezpečnostním složkám práci. Podnikatel však odmítl zabudovat do softwaru chybu, která by umožnila šifru mobilních telefonů probourat, jak po něm lidé z BIS požadovali.“[xi]

Vyzkoušeli jsme šifrované telefonování, které nikdo neodposlechne. „V redakci jsme krátce vyzkoušeli mobilní telefony se speciálním softwarem, který umožňuje šifrovanou komunikaci. Pro běžného uživatele je to nepohodlné a zbytečné. Existují ale lidé, kteří takový způsob komunikace využijí. Telefonování s programem CryptoCult je trochu nezvyklé, ale kdo někdy používal nějaký program pro telefonování po internetu, třeba Skype, dovede si jeho fungování představit. Pro telefonování se používá technologie SIP, volá se tedy přes internet a není to běžný hovor přes GSM síť. Pro šifrovanou komunikaci musí být programem vybavena každá strana, která se hovoru účastní. Program má vlastní jednoduché grafické rozhraní. Uživatel tak snadno pozná, kdy se pohybuje v prostředí kompletně šifrované komunikace a kdy komunikuje běžným způsobem skrze prostředí telefonu. Jeho telefon totiž nejprve navazuje šifrované spojení, pak se na displeji objeví čtyřmístný náhodný klíč. To je pokyn k tomu, že je hovor aktivní. Čtyřmístný klíč má také svůj účel. Je to ochrana proti takzvanému „man in the middle attack“. Protistrana se jím má ohlásit, a pokud klíč souhlasí s klíčem první strany, je vše v pořádku. Pokud ne, je to známka toho, že se do komunikace někdo naboural.“[xii]

Rozluštit naše kódované volání by trvalo sto nonilionů let, tvrdí firma. „Na trhu existuje několik typů šifrovaných telefonů. Mezi nejrozšířenější patří francouzské Sagemy, které stojí přes 100 000 korun za kus. Druhou variantou je šifrovací software, který si zákazníci nechají nahrát do svého telefonu. Česká firma CircleTech nabízí svůj produkt pro přístroje s operačním systémem Symbian. Software pro jeden přístroj stojí na dva roky provozu 84 000 korun. Firma v nejbližší době plánuje software i pro operační systém Android. Software neslouží jen pro šifrovanou hlasovou komunikaci, ale i pro posílání textových zpráv a třeba i pro sdílení záznamů v kalendáři. Jejich počet neustále roste a v poslední době se prodej výrazně zrychlil. Před lety firmě paradoxně udělala dobrou reklamu aféra, kdy se na její provozovatele snažila tlačit BIS, aby do svého programu pro ni zřídila zadní vrátka.“[xiii]

Lídr českého byznysu v šifrování hovorů: Bývalý pankáč, který nesnáší cyklisty. „V životě jsem neznal tolik ptáků jako dnes,“ popisuje Šatánek. Každý uživatel šifrovaného telefonu má přezdívku a podle tradice „tady orel“ jde obvykle o ptáky. I proto jej pobavilo, když Pavel Bém oslovoval v telefonu Romana Janouška kolibříku. Politici jsou čím dál paranoidnější, bojí se odposlechů i sledování. Před rokem a půl si nahrál a zveřejnil, jak jej agenti BIS nutili ke spolupráci. Chtěli, aby jim umožnil odposlouchávat i šifrované telefony. Případ se sice dosud prověřuje, událost mu ale prakticky znemožnila získání bezpečnostní prověrky, a tedy i přístup ke státním zakázkám.“„BIS i policie odposlouchává kdekoho a pak běhají po Praze a prodají to tomu, kdo dá víc,“ kritizuje razantně. Šatánek samozřejmě tuší, jaké obchody se jeho telefony domlouvají. Říká ale, že prodává meče a už neřeší, zda si je někdo pověsí nad krb nebo s nimi zabije tchýni.“[xiv]