Recept 16: Nástroje proti šití veřejných zakázek na míru

Jak se šily zakázky na míru v kauze Rath?

Nákupy předražených zdravotnických přístrojů do nemocnic. Bývalý manažer firmy Hospimed, která dodávala do Rathem ovládaných nemocnic předražené přístroje, Marek Torkoniak popisuje v rozhovoru pro Lidové noviny praktiky šití zakázek na míru takto: „Každý už věděl, že pokud jsem přijel z Hospimedu, je hotová dohoda na nejvyšší úrovni a management nemocnice bude mít projekt schválený a politicky posvěcený.“ Podle policie si firma dokonce měla při veřejných soutěžích vypisovat zadávací dokumentaci sobě na míru. „Nikdo se nad vyššími cenami nepozastavoval. Budili jsme dojem, že děláme spoustu práce navíc. Ve skutečnosti jsme řadu věcí přenesli na subdodavatele, ale fungovalo to. Všichni byli spokojení,“ řekl Torkoniak.[i]

Rekonstrukce zámku Buštěhrad.  Z výpovědi Ivany Salačové, obviněné v kauze Rath: „Petr Kott mi sdělil, že se bude provádět rekonstrukce zámku Buštěhrad, projektovou dokumentaci že dělá Ing. Procházka, tzn. spřízněný člověk, a že ta zakázka vyjde tak, aby vítězem byla předem určená firma a za to že požadují částku 20 – 24 mil. Kč. Vítězem tohoto výběrového řízení se měla stát firma Konstruktiva Branko.“[ii]

Účastníci zájezdu. U stavebních zakázek v kauze Rath se praktikovala metoda „účastníků zájezdu.“ Místo aby o získání veřejné zakázky firmy soutěžily nejlepší nabídkou, byly uchazečské firmy mezi sebou domluveny, která vyhraje. Ostatní firmy ve zmanipulované soutěži pouze „dělaly křoví“, resp. pasivní „účastníky zájezdu.“[iii] „Nyní obvinění či již obžalovaní zástupci řady soukromých společností se k ní [Kateřině Pancové] podle odposlechů chodili domlouvat, kolik firem se přihlásí do výběrového řízení k dané veřejné zakázce, které z nich v něm budou dělat jen „volavky“ či „vějičky“ a které naopak tendr vyhrají. A aby bylo zákonu učiněno zadost, podezřelé společnosti se údajně v rolích křoví a naopak vítězů střídaly. Týká se to přitom i nově stíhaných zakázek středočeských nemocnic v Mladé Boleslavi, Kladně či Kolíně.“[iv]

Inventář korupčních triků při šití zakázek na míru

Motivace ke korupčnímu jednání. Osoba rozhodující o veřejné zakázce jménem veřejné instituce nebo její příbuzný může mít podíl na firmě, jíž je veřejná zakázka přidělena a jíž pak proudí veřejné peníze za realizaci zakázky. Nebo může být přidělení veřejné zakázky neoficiálně podmíněno tím, že vítězná firma zadá subdodávku firmě napojené ať už přímo či nepřímo přes rodinné příslušníky či „kamarády“ na osobu rozhodující o veřejné zakázce jménem veřejné instituce.[v]

Jak se šijí zakázky na míru? Každé řemeslo má své triky – i šití zakázek na míru. Co je třeba, aby bylo možno ušít zakázku na míru? Především eliminovat soutěž o veřejnou zakázku. Čím méně účastníků, tím větší šance, že zakázku vyhraje ta správná, předem vybraná firma. Bez soutěže se cena zakázky nesníží, neboť není jiný soutěžitel, který by mohl dát nižší nabídku. Drahá zakázka ovšem nevylučuje její „levnou realizaci“ a rozdělení zbytku – tzv. „vaty“ mezi zúčastněné politiky a kmotry. Následující text ukáže některé používané triky, jaké se používají při šití zakázek na míru.

Trik první: Vyhnout se pravidlům o přidělování veřejných zakázek. Nejjednodušším trikem, jak zadat veřejnou zakázku předem vybrané spřátelené firmě, je vyhnout se pravidlům o přidělování veřejných zakázek obsažených v zákoně o veřejných zakázkách. Jinak řečeno, je třeba najít důvod, proč zákon o veřejných zakázkách s jeho pravidly o přidělování zakázek nepoužít. Tím si politik či úředník „uvolní ruce“ od pravidel o přidělování veřejných zakázek a může zadat přímo předem vybrané „spřátelené firmě“. Jako příklad mohou posloužit zmanipulované pronájmy dálničních odpočívek bývalým manažerem Ředitelství silnic a dálnic Michalem Halou se škodou 264 milionů: „Na pronájem čtyř odpočívek totiž Hala s Laušmanem nevypsali výběrové řízení. ŘSD místo toho uzavřelo smlouvu s firmou Monstera ovládanou z Kypru. Dohoda stvrzovala, že akci provedou spolu. Nejspíš s jediným cílem: obejít tendr, což vymyslel šéf právníků ŘSD Robert Volf – dnes čtvrtý z obviněných.“[vi]

Trik druhý: Zadat zakázku v tajnosti předem vybrané firmě (v tzv. jednacím řízení bez uveřejnění). Jestliže se nenajde důvod pro obejití zákona o veřejných zakázkách a je nutno se řídit jeho pravidly, je třeba využít jeho temných zákoutí. Aby bylo možné zadat zakázku přímo předem vybranému vítězi, je nutné oslovit co nejméně firem, které by veřejnou zakázku mohly provést, a vše udržet v tajnosti. Zákon totiž u malých zakázek a za určitých podmínek dovoluje přímo oslovit některé firmy nebo jen jednu firmu a zakázku vůbec nezveřejňovat – jedná se o v tzv. jednací řízení bez uveřejnění.

Trik třetí: Salámová metoda. Finanční limity v zákoně určují, jak jednoduché či složité je vybrat vítěznou firmu pro realizaci zakázky. Jestliže zakázka má větší hodnotu než v zákoně uvedený limit, je v řadě případů  „rozsekána na více menších zakázek“ tak, aby se menší zakázky vešly „pod limit“ a bylo možné je zadat jednodušším způsobem, například bez uveřejnění přímým oslovením „předem vybrané firmy.“ Institut CERGE-EI zabývající se veřejnými zakázkami uvádí, že zadavatelé často manipulují s cenou, aby si ulehčili život.[vii] Rovněž občanské sdružení Oživení potvrzuje oblíbenost používání salámové metody: „Zadavatelé nadužívají použití zjednodušeného podlimitního řízení pro podlimitní zakázky  na stavební práce, kde se prokázala výrazná kumulace zakázek těsně pod zákonným limitem.“[viii]

Trik čtvrtý: Nastavit podmínky soutěže tak, aby se zajistilo, že se přihlásí co nejméně účastníků, nejlépe pouze jeden, který byl „předem vybrán.“

Nejjednodušším a nejjistějším způsobem jak zajistit, aby veřejnou zakázku dostala předem vybraná firma, i když se o veřejnou zakázku koná soutěž s více účastníky, je „narazit to na patent.“ Co to znamená? „Předem vybraný vítěz“ si nechá patentovat určité technické řešení, například obrazovky v metru. Zadavatel, například dopravní podnik, vypíše veřejnou zakázku na dodání obrazovek v metru tak, že zadání zakázky může splnit pouze firma s tímto patentem.[ix] Jelikož patent na určité řešení může mít pouze jedna firma na světě, není právně možné, aby takto vypsanou soutěž vyhrála jiná než „předem vybraná firma“ s daným patentem. 

O něco méně, byť stále vysoce spolehlivou praktikou „korupčního“ nastavení podmínek soutěže o veřejné zakázky je podmínka splnění určitého složitého technického standardu. Splnění technického standardu nemusí být pro řešení zakázky nutné, avšak znemožní účast řadě firem, které by jinak zakázku byly schopny splnit.

Dalším „korupčním trikem“, jak vyloučit ze soutěže o veřejné zakázky „nezvané firmy,“ je zadat jako podmínku do soutěže požadavek, aby firma v minulosti zrealizovala určitý počet specifických zakázek, například pět zakázek nad 100 milionů pro veřejnou krajskou nemocnici v posledních třech letech. S dobrou znalostí reálií daného oboru může „dobře stanovená reference“ spolehlivě vyloučit všechny firmy kromě té předem vybrané, protože danou referenci nemůže poskytnout nikdo jiný než daná předem vybraná firma. „Někdy v červnu 2011 Ing. Drážďanský začal připravovat zadávací dokumentaci ve spolupráci s firmou ML Compet, myslím, že se tak jmenuje, která sídlí vedle obchodního domu Kotva. Tato zadávací dokumentace byla úzce specifikovaná, takže se jí mohl zúčastnit užší, nemůžu najít vhodné slovo, nemohla se jí účastnit každá stavební firma (z výpovědi Ivany Salačové v kauze Rath).“[x]

Trik pátý: Připravit si půdu pro vyloučení možných „nezvaných účastníků.“ I když mohou být podmínky soutěže o veřejnou zakázku „ušity na míru“ pro předem vybraného účastníka velmi kvalitně, nelze nikdy vyloučit, že se do soutěže o zakázku nepřihlásí „nezvaný účastník.“ Dalším korupčním trikem proto je připravit půdu pro vyloučení nezvaných účastníků, kteří soutěž o veřejnou zakázku nemají vyhrát. To lze docílit řadou způsobů.

• (i)    Například stanovit co nejkratší lhůtu, ve které mohou firmy podávat přihlášky do soutěže o veřejnou zakázku, třeba přes vánoční nebo velikonoční svátky. Jiní než „předem vybraní zájemci“ tak často nemají možnost stihnout podat v termínu přihlášku do soutěže, která by mohla konkurovat nabídkám „předem vybraných“ zájemců.
• (ii)   Nebo lze manipulativně nastavit kritéria, podle kterých se má vyhodnotit vítězná nabídka. Příkladem takovýchto manipulativních kritérií mohou být délka záruční lhůty nebo výše smluvní pokuty za nedokončení zakázky. Občanské sdružení Oživení, které veřejné zakázky analyzovalo, uvádí, že „každé druhé hodnocení nabídek v zadávacím řízení podle ekonomické výhodnosti nabídky obsahuje nějakým způsobem kritérium záruky, které nevyjadřuje skutečnou ekonomickou výhodnost nabídky.“[xi] Rozšířenost používání této praktiky vedla k jejímu omezení zákonem od roku 2012. Otázkou zůstává, zda se ji zákonem tuto skutečně podařilo odstranit či zda se vyskytuje v „jiné formě.“
• (iii) Další pojistkou proti nezvanému účastníkovi je, že předem vybraná firma nabídne extrémně nízkou cenu. Díky tomu zvítězí nad ostatními. V průběhu zakázky poté naúčtuje navíc tzv. vícenáklady, kvůli kterým se nabídnutá nízká cena „dorovná“ a v konečném důsledku je skutečně zaplaceno více, než v soutěži nabídli jiní účastníci.
• (iv) Jiným způsobem, jak odstranit nezvané účastníky soutěže o veřejnou zakázku, je vyloučit tyto účastníky z důvodu formálních nedostatků. Vyloučení na „formálu“ může vycházet z absurdního výkladu formálních podmínek, jak má nabídka vypadat. Nebo se může jednat o vyloženou „podlost“, kdy  zadavatel zakázky například „ztratí“ jeden či dvě stránky nabídky „nezvaného účastníka“ a prohlásí tuto nabídku neúplnou; to, zda uvedené „ztracené“ stránky v nabídce byly či nebyly může být pro dotčeného účastníka velmi obtížné prokázat.

Trik šestý. Projektant a kontrolor projektu jsou jedna a tatáž osoba.  V důsledku toho nelze zjistit, zda vyprojektované práce byly potřeba a zda byly provedeny. „Ředitelství silnic a dálnic si nejprve vybere projektanta stavby. Ve všech případech dálnice D47 se jednalo buď o společnost Dopravoprojekt Brno a.s. nebo HBH Projekt spol. s r.o. a to buď samostatně, nebo ve sdružení společně, popřípadě výjimečně ve sdružení i s dalšími subjekty. Následně ŘSD vyhlásí soutěž na výkon technického dozoru investora (TDI) […]. Problém je, že soutěž na TDI vždy vyhraje sdružení společností, ve kterém se vyskytuje společnost Dopravoprojekt Brno a.s. nebo HBH Projekt spol. s r.o., popřípadě obě společnosti najednou. Náhoda? V případě propojení TDI a projektanta (náš případ) hrozí totiž riziko, že projektant naplánuje takové stavební práce či dodávky, které nejsou ve skutečnosti potřeba. Zhotovitel tyto zbytečné práce a dodávky ŘSD rád ocení, ale ve skutečnosti práce neprovede (nejsou třeba a most bude stejně dobře sloužit i v případě použití méně tun oceli, viz reportáž ČT reportéři, 20. 5. 2013 ). Skutečně fungující TDI by na změnu v realizaci projektu přišel, v našem případě však soulad projektové dokumentace a realizace stavby nikdo efektivně nekontroluje. Fakturace odpovídá projektu, most stojí, problém je vyřešen.“[xii]

Základní ekonomické informace o veřejných zakázkách[xiii]

Kolik stát ročně utratí za veřejné zakázky? Asi polovinu rozpočtu, mezi 500 až 600 miliardami Kč. Například v roce 2011 vypsaly státní úřady zakázky za 450 miliard, sektoroví zadavatelé, tj. ČEZ, dopravní podniky, vodárenské společnosti, za dalších 100 miliard. V roce 2011 to bylo 14,5% HDP (pro srovnání  v roce 2006 to bylo 17,5% HDP).

Kolik zakázek se rozdalo netransparentně nebo bez soutěže?

Před rokem 2012: „Nákupy ministerstev obnášely ve sledovaném období 2006 až 2010 celkem 340 miliard korun. Neveřejně nebo bez soutěže bylo přiděleno 80 procent všech veřejných zakázek. V 67 procentech případů šly nákupy ministerstev mimo Informační systém veřejných zakázek (ISVZ). Dalších čtrnáct procent objemu zakázek pak tvořily zakázky s identickým počtem uchazečů a vítězů, obvykle jedním.“[xiv] V roce 2011 se rozdalo v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy bez soutěže, asi 10% zakázek v celkovém objemu  cca 24 mld. Kč. [xv]

Po roce 2012: „Zatímco před novelou byla podána jediná nabídka v cca 25 % zakázek, po novele počet takových zakázek spadl prakticky na nulu, naopak prudce narostly zakázky s dvěma nabídkami (ty teď tvoří přes polovinu všech zakázek na zdravotnické přístroje). Vysvětlení jsou dvě možná – buď došlo ke skutečnému zvýšení konkurence – čirou náhodou současně s novelou, a nebo dochází na trhu ke koordinaci dodavatelů v míře výrazně větší, než co dokládá několik případů na něž jsme dnes upozornili.“[xvi]

Jaká je otevřenost soutěží o veřejné zakázky? Jedna z nejnižších v Evropě. „V porovnání s ostatními zeměmi EU jsou zadávací řízení v ČR méně otevřená: ČR je na posledním místě v přístupu malých a středních podniků k veřejným zakázkám vyhlášeným na evropské úrovni. ČR patří do skupiny států, které nejvíce používají omezená a zrychlená zadávací řízení. Nízký podíl malých a středních podniků v ČR značí, že náš systém veřejných zakázek vytváří značné překážky, které neumožňují účast více, zejména menších, dodavatelů.“[xvii]

Musí podnikatelé korumpovat, aby se dostali k veřejným zakázkám? Z průzkumu, který se nechal zpracovat Svaz malých a středních podnikatelů a živnostníků vyplynulo, že podle 60 procent podnikatelů a živnostníků nelze získat veřejnou zakázku bez korupce.[xviii] „Podle průzkumu poradenské společnosti Otidea se celých 95 procent firem stále setkává se zakázkami ušitými na míru. […] Na 70 procent firem v průzkumu potvrdilo, že se přímo účastnily řízení, ve kterém byla vítězná firma předem domluvená. „Tak vysoké číslo mě překvapilo, to jsme nečekali. V praxi ale pozorujeme, že se firmy mezi sebou stále domlouvají. Stejně tak předem dohodnutý vítěz zakázky se zadavatelem není ani dnes výjimkou,“ poznamenal ředitel společnosti Otidea Tomáš Langr a dodal, že tato praxe v současnosti přece jen není tak častá jako před transparentní novelou [novela č. 55/2012 Sb.].“[xix]

„Podstřelování“ cen v nabídkách podávaných do soutěží o veřejné zakázky. „Nejvíce vypovídající jsou pravděpodobně odpovědi týkající se úmyslně podstřelených nabídek – 37 procent oslovených přiznalo, že nabízeli cenu nižší než náklady opakovaně, 12 procent výjimečně. To je dohromady téměř polovina firem. Dumpingové ceny mají však pro ně samotné často vražedné důsledky. A můžou ovlivnit i kvalitu prací. „Dodavatelé se předhánějí v co nejnižší ceně. To čím dál častěji vede k podnákladovým nabídkám, které se následně snaží navýšit formou víceprací,“ upozorňuje na jedno z rizik tohoto postupu ředitel poradenské společnosti Otidea Tomáš Langr.“[xx]

Chytrá pravidla o veřejných zakázkách s využitím bankovních záruk

Jak zjednodušit administrativu u veřejných zakázek? „Přes 80 procent  podnikatelů a živnostníků by uvítalo transparentní a jednoduché podmínky pro veřejné zakázky.“[xxi] Systém veřejných zakázek by šel významně zjednodušit a zajistit proti korupci díky využití bankovních záruk, jako to funguje například v USA. Na jednu stranu by se snížila administrativní zátěž jak pro firmy účastnící se veřejných zakázek, tak pro veřejnou správu, na druhou stranu by bylo možné odstranit z veřejných zakázek velké množství korupce.

Bankovní záruky ve veřejných zakázkách. V soukromém sektoru v řadě zemí a v některých vyspělých zemích i ve veřejném sektoru požadují zadavatelé na účastnících soutěže o zakázku, aby doložili záruky od bank, ve kterých tyto banky zadavatelům ručí, že účastník, kterému vydaly záruku, svou zakázku splní. Jedná se o vyzkoušený systém, který odstraňuje zbytečnou administrativu i korupci. Účastník soutěže o veřejnou zakázku nemusí zadavateli doručovat štosy papírů prokazující, že je schopen zakázku splnit, ale pouze doručí od své banky, která jeho situaci zná, záruku, že tato jeho banka ručí za to, že zakázku provede, pokud ji vyhraje. Jelikož splnění profesních, technických a kvalifikačních kritérií posuzuje banka a nikoli úřad, odpadá rovněž úřadu spousta papírování, ale hlavně… Úřad nemá šanci „korupčně“ vyloučit nepohodlného účastníka soutěže v důsledku nesplnění toho či onoho formálního kritéria, neboť tato kritéria již nehodnotí on, ale spoléhá se na potvrzení ručící banky. Standardní systém záruk v zakázkách, zejména stavebních, je založen na „záruce nabídky“ a „záruce provedení.“

Záruka nabídky.* Co to je? Záruka nabídky je dokument, který banka či pojišťovna vydá účastníkovi soutěže o zakázku a ve kterém zadavateli garantuje, že v případě vítězství účastník zakázku provede podle stanovených podmínek a doručí zadavateli „záruku provedení.“ Zadavatelé vyžadují záruku nabídky, aby se ujistili, že účastníci soutěže o veřejnou zakázku mají k provedení zakázky příslušnou kvalifikaci. Jestliže uchazeč, který dal záruku nabídky, soutěž o zakázku vyhraje, ale odmítne uzavřít smlouvu o provedení zakázky, banka či pojišťovna vyplatí zadavateli rozdíl mezi cenou vysoutěženou odmítnuvším vítězem a účastníkem, který nabídl druhou nejlepší cenu a se kterým je po odmítnutí vítěze uzavřena smlouva o realizaci veřejné zakázky.[xxii]

* V ang.: bid bond.

Záruka provedení.** Co to je? Záruka provedení je dokument vystavený bankou či pojišťovnou pro vítěze veřejné zakázky, ve kterém banka či pojišťovna garantuje zadavateli zakázky, že vítěz veřejné zakázky zakázku provede podle podmínek zakázky a za dohodnutou cenu. Jestliže vítěz veřejnou zakázku neprovede nebo překročí dohodnutou cenu, banka či pojišťovna vyplatí zadavateli kompenzaci do částky uvedené dokumentu o záruce. Záruka provedení se používá v řadě zemí zejména ve stavebních zakázkách.[xxiii]

** V ang.: performance bond.

Snížení korupce. Kdyby posuzování splnění kvalifikačních kritérií bylo přeneseno na banky, snížil by se prostor pro posuzování veřejných zadavatelů, zda to či ono kvalifikační kritérium bylo splněno.*** Navíc by se znemožnilo veřejným zadavatelům vylučovat „nepohodlné“ účastníky kvůli formálním nedostatkům. To by významně snížilo korupční prostor. Pokud by navíc jedinou dovolenou podmínkou účasti na veřejné zakázce byla realizace obdobné zakázky, zcela by se zamezilo nastavování nesmyslných diskriminujících kritérií, jejichž jediným cílem „ušít na míru” soutěž o veřejnou zakázku předem vybranému účastníkovi.

*** Aby nedocházelo ke korupci, například tím, že by banky odmítaly určitým účastníkům poskytnout bankovní záruku, a tím jím znemožňovaly účast v soutěžích, musely by mít účastníci soutěží o veřejné zakázky možnost využívat i služeb, bank se sídlem v zahraničí, například ve státech OECD. Předpokladem pro zavedení tohoto systému by bylo vytvoření trhu bankovních produktů pro firmy účastnící se veřejných zakázek.

Snížení administrativní zátěže pro soukromé subjekty, jež se účastní veřejných zakázek. Banky zpravidla velmi dobře znají firmy, které jsou jejími klienty. Klient v rámci svého vztahu s bankou může bance mnohem rychleji a menšími náklady prokázat splnění základních, profesních a technických kvalifikačních kritérií pro danou veřejnou zakázku. Jestliže by banka dávala pro svého klienta bankovní záruku pro realizaci veřejné zakázky, uvedená kvalifikační kritéria by si u klienta ověřovala tak jako tak, aby měla jistotu, že klient je schopen zakázku zvládnout a ona nebude mít povinnost bankovní záruku vyplácet.

Snížení administrativní zátěže pro zadavatele veřejných zakázek (veřejnou správu). Zadavatelé veřejných zakázek by nemuseli u uchazečů kontrolovat splnění příslušných základních, profesních či technických kvalifikační předpokladů. Toto ověření by dělaly banky, veřejný zadavatel by pouze zkontroloval, že uchazeč doručil bankovní záruku s potvrzením banky o splnění těchto kritérií. Jelikož hodnocení došlých nabídek by bylo externalizováno (podrobněji níže v Receptu 18 – Férové hodnocení veřejných zakázek), byly by administrativní náklady pro veřejné zadavatele sníženy na minimum.

Snížení cen veřejných zakázek. Navrhovaný model by odstranil umělé bariéry, které zabraňují účasti potenciálních dodavatelů v soutěžích o veřejné zakázky. Při účasti většího počtu potenciálních dodavatelů by byla omezena možnost kartelů mezi dodavateli, která často vede k tomu, že veřejný zadavatel platí za stejné plnění ceny podstatně vyšší, než by musel. Díky zvýšení konkurence mezi potenciálními dodavateli by došlo ke snížení cen, za které veřejný sektor nakupuje.

Zvýšení kvality provedení veřejných zakázek. Kontrola vícenákladů. Jelikož banka poskytnutím bankovní záruky do jisté míry ručí za kvalitní provedení zakázky svým klientem, jenž v soutěži o veřejnou zakázku zvítězil, může vytvořit tlak na klienta, aby zakázku provedl rychle a kvalitně. Rovněž by vytvořila tlak na veřejného zadavatele, kterého by nutila, aby potvrdil provedení díla, aby se banka mohla zbavit závazku z bankovní záruky ve prospěch dodavatele. Pokud by navýšení díla o vícenáklady přičitatelné dodavateli zakázky bylo důvodem ke spuštění mechanismu bankovní záruky, banka by vyplatila státu část bankovní záruky za to, že její klient nedodržel podmínky, a vyvinula by rovněž tlak na svého klienta – dodavatele, aby se vešel do původní ceny, aby banka nemusela nic platit.

Bylo by možné použít v budoucnosti režim záruk ve veřejných zakázkách, jaký funguje v USA, i v Česku? V zásadě není důvodu, proč by obdobný systém jako v USA nebylo možné použít v Česku. Používání záruky nabídky a záruky provedení by mohlo být přizpůsobeno českému právu. Záruka nabídky by například musela obsahovat potvrzení, že uchazeč splnil základní, kvalifikační a technická kritéria, tj. například, že není v insolvenci a že je schopen zakázku technicky a organizačně zvládnout. Záruka provedení by navíc mohla obsahovat „záruku vícenákladů”, ve které by banka či pojišťovna vítězného uchazeče o zakázku ručila, že vítězný uchazeč nepřekročí cenu zakázky; pokud by se tak stalo, vyplatila by banka či pojišťovna veřejnému zadavateli částku, o kterou by „její” uchazeč překročil původní cenu zakázky.